Tongue neboli mluva

Vzhledem k tomu, že jsem měl pobývat nějaký ten pátek v USA, tak se ode mě očekávalo, že umím aspoň trochu anglicky. angličtinu jsem se začal učit někdy v šesté třídě, takže doteď je to nějakých jedenáct let. V této kapitolce se pozastavím nad jazykem v USA. Nebudu vás nudit tím, že oficiálním jazykem v Americe je angličtina :-). Spíše shrnu své zkušenosti a dojmy.

• Začátky jsou vždycky těžké... Asi dva týdny mi trvalo, než jsem se dostal "do jazyka". Než jsem prostě mozek přinutil myslet v angličtině. Ono to není tak triviální jak to vypadá. Jde o to, že když člověk myslí česky a komunikuje anglicky, tak to straaašně dlouho trvá. Někdo vám něco řekne anglicky, vy si to přeplácáte do češtiny, bleskově vymyslíte (českou) odpověď, přeložíte si ji a řeknete ji. Takhle to v běžné konverzaci nejde. Musíte reagovat anglicky což vyžaduje myslet anglicky-vést i vnitřní monology popř. Dialogy v angličtině. Přestože se mi "přepnout" mozek do angličtiny povedlo, stále se mi stávalo, že se mi do řeči občas připletla některá česká slovíčka-ponejvíce "ano" a "ale".
• Jak čas plynul dál... Postupem času se konverzace stávala plynulejší a dělalo mi stále menší problémy rozumět mým kolegům, stejně jako jim dělalo menší problémy rozumět mně. Problém přitom nebyl v tom, že jsem musel reagovat na americkou angličtinu, která mi připadá na poslech nejjednodušší a nejhezčí. Během dne jsem se totiž bavil s lidmi ze všech koutů světa, takže jsem slýchával britskou, irskou, skotskou, australskou, africkou ba i španělskou, německou, polskou, belgickou nebo třeba holandskou angličtinu. Zpočátku byly rozdíly markantní, ale člověk si časem zvykne na všechno.
• Největší rozdíly jsem zaznamenal mezi britskou a americkou angličtinou. Hlavně asi proto, že mí dva spoluvedoucí byli z Anglie a jedna z Ameriky. Téměř denně jsem se střetával s tím, že Američani říkají jistou věc jinak než Angličané. Diskuze pak byla většina doplněna rozhodováním, co zní hloupěji a co by se mělo používat všude. Osobně bych se zastal americké angličtiny, protože tak britská mi svou intonací rvala uši. Nedá se svítit.
• Ke konci tábora se objevili další problémy, ale zcela opačného rázu. Mozek totiž fungoval dva měsíce výhradně v angličtině. To se silně projevilo v mých dopisech do ČR. Sesmolit českou větu nebo popsat nějaký příběh byl těžký problém a výsledek málokdy odpovídal vynaloženému úsilí. Největším překvapením bylo, že jsem zapomínal česká slova. A to tak, že úplně. Občas, když jsem se s někým o něčem bavil, tak jsem mu pro zajímavost řekl, jak se to slovíčko řekne česky. Většinou nějaká libozvučná slůvka jako třeba bublifuk, žížala, křížala, některá citoslovce a podobně. Jenomže pak se mi nejednou stalo, že jsem řekl: "jo, vím co máš na mysli, to se u nás řekne..." a nic. Věděl jsem význam anglického slova, přesně jsem věděl o co jde, ale jediný záznam v mozku byl ve tvaru: anglické slovo-význam. České slovo se ztratilo... Byl to docela divný pocit, který se mě držel i po příletu ještě asi měsíc. Třeba takové slůvko hummingbird. Přesně jsem věděl, že je to prťavý pták s dlouhým zobákem, co zběsile mává křídly, ale až kamarád ze Slovenska mi řekl, že je to "kolibrík". To samé s hippopotamus-věděl jsem, že je to tlusté, velké zvíře ve vodě mezí rákosím, dokázal jsem si ho představit, ale na "hroch" jsem přišel až po usilovném vzpomínání. Nejhorší zážitek mi tyhle výpadky způsobily v bance (už v ČR), kdy jsem se při zakládání dolarového účtu chtěl zeptat, zda je účet pojištěný. Na slovo "pojištění" jsem si nevzpomněl, takže jsem jen blekotal: "... a chtěl jsem se ještě zeptat, zda je k účtu... eeee... ehm. No to... eee. Jak se to řekne česky..."-no šílený trapas.

• Gramatika. Nevím proč, ale tuhle část jazyka jsem nikdy neměl nějak moc v lásce. Raději bych se naučil sto nových slůvek než jedno další gramatické pravidlo. Přitom vůbec nezáleží o jaký jazyk jde. Ke svému potěšení a rozhodně údivu jsem zjistil, že gramatiku ovládají nejlépe lidé, kteří mají angličtinu jako druhý jazyk. Američané, Angličané atp. jsou v gramatice naprosto hrozní. Jde o to, že pokud chtějí vyjádřit větu v minulém čase, tak použijí veškeré prostředky k vyjádření minulosti, bez ohledu na větný čas, gramatická pravidla či slovosled. Proto vám paradoxně stačí, když umíte přítomný, minulý a budoucí čas-jakkoliv. Tohle se však netýká jen větných časů. Je to to samé s množným číslem, slovosledem a podobně. O veškeré iluze jsem přišel, když jsem z úst rodilého mluvčího zaslechl větu: "There is two peoples", za kterou by se v hodině angličtiny asi střílelo. Takže: "Gramatikou si hlavu nelamte."
• Slovíčka. Při příjezdu do USA a pak při konverzaci s lidmi člověk zjistí, kolik toho neví. Mí spolupracovníci, především Američanka Laura měla až neuvěřitelnou trpělivost odpovídat na mé otázky ohledně jazyka a slovíček, takže jsem se spoustu nových věcí naučil. Když se člověk učí slůvka v ČR, tak má docela velkou nevýhodu v tom, že nezjistí, zda se slovíčka opravdu používají v živém jazyce. Proto se naučíte třeba slůvko turmoil (zmatek), které sotva někdo použije a vy vyplácáváte kapacitu pro jiná slovíčka. Proto je asi nejlepší číst a chodit do kina. Čtení vám pomůže naučit se přepínat mozek do angličtiny a chození do kina na americké filmy vám umožní trénovat poslech. Pokud nechcete číst knihy, tak si půjčujte z knihovny třeba TIME nebo podobné časopisy. Snažte se nepoužívat slovník, ale pochytit význam. V Americe se slovníkem v ruce stejně chodit nebudete (i když i to jsem na táboře viděl). Ať tak nebo tak, "slovíčka se učte, těch není nikdy dost".
• Fráze. Uvědomte si, že v USA se mluví americkou angličtinou. Ta má k té, která se vyučuje u nás na školách DOST daleko. Zaměřte se proto na americkou angličtinu. Silně bych nedoporučoval přivítat někoho frází "How do you do?!" která se možná nepoužívá ani v Anglii. Za britskou angličtinu vám sice nikdo hlavu neurve, ale Američani prostě rádi slyší svou angličtinu.
• Rozdíly mezi angličtinami. Souvisí úzce s frázema. Jsou to rozdíly mezi slovíčky, která se používají jen v USA nebo jen v UK nebo hůře-v USA se používají v jiném významu než v UK a opačně. Těch rozdílů je strašná spousta a uvedu jen ty, na které si zrovna vzpomínám, a které Angličanům/Američanům působily největší potíže:

  USA	UK
  pants	trousers
  flashlight	torch
  can	tin
  truck	car
  van	lorry
  helmet	hat
  napkins	serviettes
  paper towel	napkins
  lunch	dinner
  dinner	tea (time)
  freak, weirdo	rum, oddity
  fruity, queer, fag	homo, poof

  A spooousta dalších...

• Slang a hovorové fráze. Většina dětí na táboře byla z New York City nebo jeho okolí. Proto se mi podařilo pochytit trochu slangu, povětšinou černošského, protože hodně dětí v našem oddíle byli černoši-většinou z částí Brooklyn a Manhattan. Takže pár věcí, které jsem postřehnul a nemusí jít nutně o slang (na víc si asi nevzpomenu):
  • Nevím proč, ale zázračně se vypouští sloveso is. Třeba věta "Kdo je tam?" se z věty "Who is that?" stáhla na "Who that" vyslovováno jako hůdet?. Nebo další. Jednou na snídani jsme měli míchaná vejce (scrambled eggs) a jeden kluk řekl: "Those egss good"-"Ta vejce (jsou) dobrá." Tímto způsobem se "is" vypouští kde se jen dá-ve všech možných tvarech.
  • Nejčastěji se lidé zdraví větou "How you doing?" (haujuduin?) opět místo "How are you doing?". Podobně se používá "How are you?" (hauajů?). Jsou to otázky, na které se odpovídá stejnými otázkami nebo slůvkem "good", "bad", "okay", "cranky" atp. Nikdy tazatele nezajímá váš celkový momentální stav, jde spíš o zdvořilostní frázi-něco jako naše "Čau, tak co, jak to jde?"-"Fajn..." v angličtině se často používá "What's up?" ve významu "Co se děje?" Slangově je tato fráze převedena do "What up?" (wotap?). Stejně se používá i "What the dealee?" (wotddílí?)
  • Místo "you" (jů) se používá "ya" (ja). Věta "What are you doing?" pak může být "What ya doin'?" (wočjaduin?).
  • Při oslovení se nejčastěji používá "yo" (jou), což je něco jako u nás "hej" nebo "hele". Například "Hej, co je?" (nebo "Hej, jak je?") se říká "Yo, what up?" (jou, wotap?).
  • Taky se hodně používá slovní spojení "big deal", což se zdráhám jakkoliv překládat do češtiny. Snad by to mohlo být něco jako "velká věc" nebo "něco vážného". Význam pochopíte z příkladu: "Hey, you OK?"-"Yeah, it's not big deal" tedy "Hej, jsi v pořádku?"-"Jo, o nic nejde."
  • Samozřejmě se hojně využívá potenciálu slov "shit" a "fuck" ve všech možných tvarech a způsobech použití. Třeba "Shut the fuck up" místo "shut up", "Close the fucking door" místo prostinkého "Close the door". Teď se mi vybavila historka. Bavil jsem se s kamarády už na konci tábora. Bylo tam tenkrát strašně hodně komárů. Kevin (Birmingham, UK) se furt oháněl, až nakonec jednoho z komárů sosajícího mu krev zabil a mrtvého ho držíc na ukazováčku pravé ruky na něj řval: "Fuck sake! I've told you!" I když se tato slova překládají dost neslušně, tak mi připadá, že je nelze brát v doslovných překladech, protože by vám native speakers připadali jako hrozní sprosťáci. Berte to spíše jako koření jazyka a intenzifikátory, než české významy těch slov.
  • Když jdete na malou: "I'm going to pee." (to je slušně-čůrat, někdy je pee nahrazeno slovem piss)
  • Když jdete na velkou: "I'm going to take a poop/dump/crap/shit."
  • Když je něco špatné, rozbité, pod úroveň nebo prostě něco, co by mělo být klasifikováno negativně, tak je to corny, cheesy, crap (crappy), shit (shitty) nebo to prostě "suck". "This camp really sucks."-"Tenhle tábor je fakt na houby." (třeba)
  • Dost se taky používá, že je někdo "nasty" (nésti) ošklivý, protivný, hnusný.
  • "You're mean."-"Jsi zlý (nepříjemný)."
  • "You're weird."-"Jsi divný."
  • "He's gone..."-"Ten je úplně mimo."
  • "I doubt it."-"Pochybuju o tom."
  • Na kýchnutí se říká: "bless you" (což je od God bless you, ale platí to za naše nazdravíčko nebo pozdravpánbů-aniž musíte mít bližší vztah s Bohem)
  • Místo "my fault"-"moje chyba" se používá "my bad" ve stejném významu.
  • "You're phat" se používá i významu "seš dobrej (fakt dobrej)". Jen to neříkejte silnějším lidem (silově i hmotnostně :-) )
  • Stejně jako se u nás používá "bože!" nebo "ježišikriste!", tak se ve Státech používá "My God!", "Oh my God", "Oh my goodness" (proboha!), "Jesus!" (Ježíši (Kriste)!, sakra, kruci)
  • "Oh boy!" ve významu "ty jó", "ty brďo" atp.
  • "Oh man!" má více významů. Třeba "ach jo", "sakra (chlape)" (přitom nemusí jít o muže)
  • "You seem tired I can tell."-"Vypadáš unaveně, jde to vidět."
  • "I mean it." ("I'm serious")-"Myslím to vážně."
  • "I'm dead serious."-"Myslím to smrtelně vážně."
  • angličtina hezky logicky uspořádaná v hovorové mluvě logiku ztrácí. Myslím tím pravidla výrokové logiky přestávají platit. Jde mi o dvojí zápor-"nemám nic" v podstatě znamená, že to, co mám, je "nic", tedy, že v mém vlastnictví je aktuálně nic. Přesto říkáme "nic nemám" místo logicky správného "mám nic"-dvojí zápor popírá pravdivost věty. V tomhle měla angličtina jasno. V hovorové řeči se logika mrší stejně jako v češtině. Správně je "I have nothing." nebo "I haven't anything."-hovorově se může klidně říct "I haven't nothing."
• Zkratky. Cokoliv se dá zkrátit, tak se zkracuje. Zkratky jsou naprosto všude a někdy je třeba docela hodně použít to, čemu já říkám "jazyková inteligence", abyste rozluštili jejich význam. Jako na potvoru si na žádné zkratky nevzpomenu, ale v mluvené řeči se používá třeba místo slova "University" slovo "uni" (juni) nebo "Philadelphia"-"Philie" (fili). Na dopravních značkách bývá "BEAR XING" nebo "PED XING". Ped znamená pedestrian (chodec) a než jsem přišel na to, co je to XING, tak mi to chvilku trvalo. XING, co to je? X vypadá jako křížek, tedy cross: XING=křížekING=crossING, to znamená BEAR CROSSING=bacha, občas vám cestu zkříží medvěd. Dále na křížení cest JCT jako zkratka pro JUNCTION. TNPK pro TURNPIKE. Na spoustu zkratek přijdete sami...

Zpět na hlavní stránku
Yo, what up?
Preparations
Money talk$
in USA